MVP Litoměřice
Začnu trochu netradičně a to skoro od konce. Bylo krásné nedělní odpoledne, sluníčko pražilo do malého výstavního náměstí, seděla jsem na lavičce, popíjela alkoholické mochito, které po alkoholu spíše jen vonělo a měla to štěstí, že některá štěňátka již trochu odrostla a proto není nutné s nimi trávit každou volnou chviličku. Konečně je možné zaskočit si také do soutěže o nejlepšího psa IX. skupiny. Nevím, zda je mezinárodka v Litoměřicích prestižnější než klubová výstava, zda to bylo tím obrovským pódiem, kam bylo možno doskotačit při umístění, či zda je publikum složené z majitelů a příznivců všech nedělních plemen tím rozhodujícím, ale možná je to všechno jinak. Dnešní technika je na vysoké úrovni a tak si lze na přenosném počítači prožít ty vzácné chvíle s posledním vrhem šampiónky, když každý moment je tak nezapomenutelný a neopakovatelný, že není čas se zdržet jinde, než v kuchyni, třískajíc nádobím, aby z prcků vyrostli zdravě sebevědomí a vyrovnaní jedinci, kteří budou jako poslušní robotci bez hnutí ťapat výstavním kruhem. Zbývá než zazpívat: „Li chvátej píšu zas, dej jim co ztrácíš, dej jim čas…“
Trochu jsem se zasnila, ale zpět k realitě. Já vlastně nemám důvod psát o lidech, který patří do této family. Ale když potkáte hned po ránu (rozuměj, tradičně o hodinku až dvě později, než nastupují smrtelníci) ten milý, usměvavý obličej, který se s přátelskou snahou pomoci všem dobrým dušičkám jako slunečnice každým dnem, otáčí se i za mnou…dneska mám poetickou, takže si můžete některé části i zanotovat, mám k nim pěkný fotografický materiál…A pokaždé, když mne míjí, téměř si na mě odplivne, jelikož jsem si dovolila mít vlastní názor, který je světe div se, diametrálně odlišný od slovutné a nepostradatelné chovatelky. Kdo je ta holka s tím koštětem? (no ano, děkuji za názor Váš a Vašeho kroužku) Ta holka se věnuje více jak 10 let výchově a výcviku psů, v tomto pořadí. Jen tak z nudy o víkendu napravuje poničené charaktery pejsků z ruk nezkušených majitelů, útulku i jiných cvičišť…Takové jsou mé priority. Viděla jsem dost zanedbaných a týraných psů a to všemi způsoby, takže tahle holka si dovolí otevřít notebook a vydatlovat všechno, co jí na okolním světě vadí, zvlášť, pokud se jí to dotýká přímým způsobem.
Mohla bych nasadit úlisný úsměv, navštěvovat školičku vystavování, o víkendech trajdat po všech kruzích světa a pokaždé překvapeně rozzářit své strnulé grimasy. Jediné, co máme společné je kynologie. Každá ovšem budeme vždy stát na opačných stranách. Tak dost o mé svatosti, ale když už dnes byla nadhozena otázka mé kompetence, tak to rovnou objasním, aby bylo jasno, že neprodávám třeba jitrnice nebo párky v uzeninách. A také nebudu pokrytecky nikde vykládat, že mě jisté osoby nezajímají a že jsem spokojená, že mám sebou ty své přátele, se kterými se můžu na každé výstavě pozdravit a ostatní ať si říkají, co chtějí.
Dneska nás to hodně bavilo. Tím myslím mě a psa. Rozčílila jsem se na něj jen asi 3x za celý den, což je výkon a pořídím si za něj medaili. Bude na ní Maminka roku, opravdu, to není nadsázka, dnes jsem na sobě hodně pracovala, snažila se nevztekat, když si můj myšánek vybral za nevěstu rozkošnou MOPSICI ! Válel se před ní na zemi, pak si šel zatancovat s roztomilou fenečkou, konečně labutěnkou!, potom váleli sudy s Ryzykantem, od kterého mi v nestřeženém okamžiku prchl téměř do kruhu. Protože on je celebrita první kategorie a nebude čekat, až skončí jeho předskokani, uprchlá taneční skupina Terezy Kerndlové z Eurosongu. Dokonce jsem ho směla učesat, ikdyž to už přišla k jeho skládacímu trůnu krále Rybáře další poddaná, opět fenka mopse, která mu chtěla vyjádřit své sympatie a on neměl vůbec náladu na česání pacek, které si stejně ráno obarvil bahýnkem a ranní rosou na pěknou, tmavou barvu s vůní močálu.
Kruh jsme si opět odběhali svým typickým, fenčím způsobem, jako malá balerínka a její trochu dusající panička s neustále padajícími kalhoty (mimochodem, padá mi již třetí druh, to je snad nějaká kletba, úplně jsem ji cítila v zádech). Jsem docela spokojená, sice jsem hodila svůj oblíbený rypáček, tentokráte vyjadřoval opravdu mé nenadšení výsledkem, ale pak už jsem tuhle část naší výstavní kariéry hodila za hlavu a bavila se děním kolem sebe. Roxanka mi udělala CAJCem obrovskou radost, páníkům z ní roste budoucí šampionka. Už se těším, jak se ty naše dvě prďolky proběhnou v párech, jdou k sobě opravdu krásně, chovatelský záměr je naprosto jasný.
Kdybych měla více času a energie k chození, prošla bych si důkladně všechny stánky. Co mě ale nejvíc mrzí je moje zapomnětlivost. Vyhlédla jsem při zběžné obhlídce Gigimu obrovskou, gumovou a strašně nevkusnou kočku a pak jsem ji zapomněla koupit. A že si ji dnes opravdu zasloužil, v kruhu ho to ve finále už nebavilo, ale dobré ¾ z celkové doby se hrozně moc snažil a skoro se nekroutil. Překonal i nutkání přiznat své city k Ferdovi, což považuji za vrcholné dílo sebeovládání. Zato odpoledne se zamiloval do jistého chlupatého pejska, dali průchod svým vášním a vypadali jako dvě hrdličky. Mimochodem, děkuji obětavému panu chůvovi, hrozně moc mi pomohl, mohla jsem tak sbírat materiál pro nejen tento článek. A také díky za ostříhání drápků, je tak příjemné mít své vlastní, ochočené otro.. příjemné lidi kolem sebe.
Měla bych asi zhodnotit kvality nastoupených číňánků, popsat své favority, vytknout jejich chyby, vylíčit své emoce, když jsem dostali třetí místo....ale nechce se mi. Všichni víme, jak který výstavní pejsek nebo fenka vypadá, jak rostou či nerostou do krásy. Jediné dvě kategorie, které mě opravdu zaujaly pěknými jedinci a jedinkami byli Mladí psi osrstění a Mladě feny bez osrstění :o) Dělám si legraci, s pravdou ven, na ostatní jsem se jen dívala, nehodnotila, nezadávala v duchu známky. Povídali jsem si, pejsci si hráli, mazlili se, fotila jsem (úplná profesionálka :o) takové mazanice by nevytvořil ani mistr štětce z první třídy mateřinky) a bylo nám až na malé výjimky fain. Třeba se příště odhodlají další vystoupit ze stínu a prožijí s námi super den plný, no jak jinak, drbů a šíleného smíchu. Vždyť je lepší se společně zasmát a mluvit otevřeně, než se v rohu kysele nakrucovat jako korouhvička ve větru. Na viděnou v Brně! P.S.:odstavce se mi nedaří vytvořit, ať se snažím jak chci :o/