Klubová výstava 3.5.2008
Výstaviště v Lysé nad Labem je nedávno postavené, proto jsem očekávala vysoký komfort. No...pokud je táhnutí obří klece do dvou párů schodů příjemná rozcvička po ránu, kdy nás dále čeká nedobrovolné saunování v kruhu, jsem ochotna udělit tomuto prostoru vysokou známku.
Protože mi hárá fenka, kterou Gerardo zbožňuje fanatickou láskou, snažil se obskočit psa každé rasy, věku i pohlaví. Moje předsevzetí, že tentokrát budu klidná vzalo za své po naložení psa do klece. Kdyby se mu ve výstavním kruhu nedařilo, prodám ho do zoo, pavilon kterýchkoliv opic mu bude krásným domovem. Což mi připomíná moment z dopoledne. Nonas byl zrovna v kleci a přišel fotograf a jal se fotit mé usoužené, sociální štěňátko, které je chudák zavřeno v kleci a téměř pláče...doufám, že se objevíme v nějakém plátku jako ilustrační foto ke článku o týrání zvířat. On je prostě model, umí udělat jakýkoliv obličejíček na požádání. Nevadí, já si ostudu udělám sama, on je doplněk, vyšperkování.
První fotka od Tondy...
Kruh měl velikost mojí koupelny, proto jsem už u vchodu vymýšlela dlouho sáhlé plány, jak to tam rozjedem při běhu. Kompozice zněla Labutí jezero s čínskými prvky. Jeden konkurent nám nedorazil. Fernan již tradičně připomínal velkého bratra mé malé holčičky Giginky. A to byl ten osudný okamžik. Má moc jemný výraz, většina lidí jej proto považuje za fenku. A tak zněl i verdikt paní rozhodčí - není mu co vytknout, vše je super, ale nemá tolik samčího výrazu jako Fernan. A to je rozhodně pravda. Náš další konkurent Arthur zaplul po posuzování a společném závěrečném běhu na 3. místo. Muminek zůstal na 4.místě. Dunkee raději absentoval. A tak se to stalo, dostali jsme V2, opět jsem vyzuřeně vystřelila z kruhu. Ještě předtím jsem vrhla vraždící pohled na paní rozhodčí, která mi téměř vystrašeně a omluvně vysvětlila, že jediný důvod naší prohry byl ten lehce samičí výraz a ujistila mě, že pejsek je luxusní a nádherný, velmi zajímavý pro budoucí krytí a že je pravděpodobné, že ještě zmužní. Tak takhle to vypadalo z pohledu ostatních. Jak to bylo popravdě ? Nazuřená jsem sice byla, ale jiným směrem. Psovi jsem v kruhu vyhrožovala, že ho zastřelím a zbiju, přivážu u kruhu a odejdu a podobně. On ví, že to tak nemyslím a že ho moc miluji. Já zase vím, že z toho pubertálního období jednou vyroste a přestane mě šikanovat v oblasti výstaního dění svými tanci šíleného uprchlíka z vězeňské psychiatrie.
Už si vyhlíží další oběť...
A teď trochu zábavy. Jako již tradičně, jednou ze zajímavých kategorií jsou pro mě štěňata nebo dorost a pak třída vítězů. Zaujal mě nahatý pejsek, tipuji tak 4 měsíce starý, hopsal si to po kruhu kolem svého pána jako by se nechumelilo. A byl moc krásný. Ale největším překvapením byly feny, hambatky šampiónky. Holčička z Národního parku nevyhrála! Přísahala bych, že jsem viděla u přihlížejících bouchnout šampáňo a dojaté objímání se. Ale já přeci jen nevidím tak dobře, mohl to být jen optický klam. Zato herecký výkon majitelky bych zařadila do kategorie tragických komedií s prvky hororu. Už už natahovala ruku pro první místo a světe div se, pohárek za druhé místo. Koutky dolů, ale už je to tady zpět, naučená lehce strnulá grimasa úsměvu, vyrážející ruka, u které nebylo v první chvíli jasné, zda nemíří do šťastného úsměvu výherkyně. Zde je potřeba se přiučit něco o vrcholném vystavování. Tento úsměv lze použít pro všechny příležitosti - vítězství ve skupině, CACIB, BOB,....prohra...jen by to chtělo více tréninku pro poslední jmenované, aby si o křečovitosti provedení s cukáním koutků nevyprávěla půlka přítomných. Já se opravdu nevyžívám ve strefování se do chudáků kolegů vystavovatelů, ale každému co si zaslouží. A závidím. Hrozně moc, jednu, jedinou věc. Při vystavování v postoji na zemi vypadá opravdu profesionálně. Můj hrbatý postoj připomíná spíše dračí sluj a z ní příznačně vylétává každou noc malý trikolorní drak, aby atakoval nebohé sousedy v kruhu a vyznával jim své city a nabízel společnou koupel, značka: Provedu sám.
Mé ego značně podrbalo vědomí, že další rozhodčí se vyjádřil stejně jako všichni jeho předchůdci: Můj pes nemá chybu. Přála bych jim, trávit s ním každou cestu na výstavu, posudek by pak zněl jako text písně punkové kapely o stavu naší republiky.
Po každé výstavě dostane za odměnu hračku, tentokrát medvěda.